Příčiny onemocnění
U cukrovky 2.typu není riziko jejího vzniku pro potomky diabetiků přesně vyčísleno. Přesto zde může hrát dědičnost svou roli. Problémem je, že diabetes 2. typu vzniká většinou až v dospělém věku. Také může probíhat skrytě i dlouhou dobu, proto informace o jeho výskytu v rodině mohou být značně zkresleny. Navíc zdravá životospráva, zejména správné stravování a dostatek pohybu, mohou vzniku tohoto typu cukrovky u predisponovaných jedinců zabránit.
Jestliže má diabetes 2. typu matka, pravděpodobnost vzniku cukrovky u jejích dětí bývá asi 33 %. Mají-li cukrovku 2. typu oba rodiče, vzrůstá riziko až na 75 %. Tyto údaje nelze brát na lehkou váhu.
Příznivou skutečností však je, že zdravou životosprávou lze vzniku diabetu 2. typu zabránit nebo ho alespoň oddálit o mnoho let. Lidé, kteří jsou ohroženi, by měli sportovat a snažit se o maximální pohybovou aktivitu, aby si udrželi normální tělesnou hmotnost. Rovněž by se měli stravovat racionálně bez nadbytku jednoduchých cukrů a tuků.
Diabetes při chorobách slinivky břišní (sekundární diabetes) obvykle dědičný nebývá, jak již bylo uvedeno. Výjimkou je cukrovka provázející cystickou fibrózu či hemochromatózu, kde se dědí poruchy vedoucí k poškození slinivky a poklesu produkce inzulinu.
Špatná životospráva
Mezi jednu z hlavních příčin vzniku diabetu 2. typu patří beze sporu také nevhodná životospráva. Nehovoříme zde pouze o špatných návycích spojených se stravováním (nadváze a obezitě je věnována speciální kapitola), ale celkově o nedodržování zdravé životosprávy - přílišná stresová zátěž, nepravidelné stravování nevhodnými potravinami, nedostatek pohybu a zároveň relaxace.
Obezita
Obezita u diabetiků, stejně jako v celé populaci, není pouze problém estetický, ale hlavně zdravotní. Při nadváze či obezitě se buňky těla stávají odolnými vůči účinkům inzulinu, vzniká tzv. inzulinová rezistence. Aby byla zachována stálá hladina cukru v krvi v rozmezí 3,5 mmol/l až 6,0 mmol/l, musí slinivka břišní zvýšit produkci inzulinu. Je-li současně přítomna porucha časné fáze sekrece inzulinu, může se u člověka s kilogramy navíc projevit cukrovka 2. typu. Ta by se při zachování normální hmotnosti objevila v mnohem vyšším věku nebo vůbec ne.
U diabetiků 2. typu se zvýšenou hmotností se zbytečně vyčerpává vlastní slinivka. Produkce inzulinu po čase postupně klesá. Nastává situace, kdy léčba diabetickou dietou nestačí. Pak je nutné přistoupit k léčbě perorálními antidiabetiky, agonisty GLP-1 nebo inzulinem. K tomu by v mnoha případech nemuselo dojít, kdyby diabetik co nejdříve zredukoval svojí tělesnou hmotnost.
Dostatek pohybu zároveň zlepšuje hospodaření s cukrem, cukr se při pohybu spaluje. Pokud je přítomen inzulin, tak je cukr rychle odsunut z krve do buněk (hlavně svalových) a využit jako zdroj energie potřebné pro vykonání pohybu. Hladina cukru v krvi klesá. Ještě několik hodin po skončení pohybové aktivity je cukr rychle odsunován z krve do buněk, kde je ukládán ve formě zásobní látky glykogenu.
Léčba diabetu 2. typu
U pacientů s diabetem 2. typu vzniká určitá tendence beta buněk pankreatu produkovat nižší množství inzulinu. Kontrola hladiny krevního cukru může být dále zhoršována zvyšující se rezistencí k účinkům inzulinu, zejména u lidí, kteří trpí nadváhou. Léčba se v první řadě snaží uchovat či zlepšit funkci beta buněk, a také citlivost k inzulinu.
U zdravých jedinců nepřesahuje hodnota glukózy v krvi nalačno 6,0 mmol/l a 7,8 mmol/l 1,5 - 2 hodiny po jídle. Spolehlivé vědecké důkazy získané významnou studií United Kingdom Prospective Diabetes Study (UKPDS), publikované na konci roku 1998, ukazují, že intenzivnější péče o pacienta s diabetes, která se snaží o co největší normalizaci krevního cukru, může snížit vznik komplikací této choroby.UKPDS ukázala, že lepší kontrola krevní glukózy snižuje progresi očního postižení o 25% a časného postižení ledvin o 33 %. Lepší kontrola krevního tlaku snižuje nejméně o 33 % úmrtnost na pozdní následky diabetu, cévní mozkové příhody a riziko závažného postižení zraku.
Prvním krokem v péči o pacienty s diabetem 2. typu je konzumace zdravé stravy a zvýšení fyzické aktivity cvičením. U pacientů s nadváhou je redukce hmotnosti nezbytná. Pokud tyto zásahy nemohou nadále adekvátně kontrolovat krevní cukr, je nutno přidat farmakologickou léčbu ve formě perorálních antidiabetik (PAD) a/nebo inzulinu.
Typy léčby
Dieta - Vyvážená strava je základem léčby každého typu cukrovky. Zde si můžete přečíst o základních principech dietní léčby u pacientů s diabetem 2. typu.
Perorální antidiabetika - (PAD) jsou léky snižující hladinu krevního cukru (glykemie), které se požívají ústy (perorálně) na rozdíl od inzulinu, který je potřeba do těla dodávat způsobem obcházejícím zažívací trakt (parenterálně), nejčastěji podkožní aplikací.
Inzulin je nedílnou a přirozenou součástí našeho těla. Jeho klíčovou úlohou je, aby se po jídle snížila hladina cukru v krvi. Inzulin snižuje hodnotu krevního cukru tím, že napomáhá jeho odvádění z krevního oběhu k buňkám, v nichž se využívá jako zdroj energie. U lidí trpících diabetem 2. typu má nedostatek inzulinu za následek, že se k buňkám nepřesouvá dostatek cukru, aby pokryl energetické potřeby organismu.
Prevence
Prevenci diabetu mellitu 2. typu lze rozdělit na dva základní okruhy - prevenci primární a prevenci sekundární.
Primární prevence
Spočívá v informovanosti osob, které spadají do rizikových skupin. Tímto způsobem je totiž možné zabránit nebo alespoň oddálit vznik cukrovky 2. typu. Osoby spadajících do rizikové skupiny by tak měly co nejdříve nasadit preventivní opatření - upravit jídelníček, přestat kouřit a požívat alkohol, zvýšit fyzickou aktivitu a tím snížit svůj tlak a hmotnost.
Sekundární prevence
Zaměřuje se na včasné odhalení nemoci a prevenci komplikací. Tím v důsledku zredukuje potřebu léčby.
Dobrá kompenzace cukrovky spočívá především v dostatečné kontrole hladiny krevního cukru, snižuje riziko rozvoje komplikací a zpomaluje jejich progresi. Spolu s tím je třeba zaměřit se i na pravidelnou kontrolu vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny tuků.
